Příběh sympaťáka Vojty
Vojta je skvělý kluk, mladý muž, který se letos dostal na gymnázium, a který byl u nás celkem 3x.
A tady je pokračování jeho příběhu, příběhu vůle, práce na sobě i odříkání.
V osmi letech vážil neuvěřitelných 79 kilogramů, což je mnohonásobně více, než je v tomto věku obvyklé. Na druhém stupni zažíval šikanu a posměšky od spolužáků, kteří mu říkali „špeku“ nebo „buřte“. „Jako malému dítěti mi nepřišlo divné, že vážím tolik. Uvědomil jsem si to až později,“ vzpomíná Vojta.
U Vojty se spojilo několik faktorů – genetika, láska k jídlu a nechuť ke sportu. Jak sám říká, sportování ho nikdy nebavilo. „Byla to pro mě nuda a neviděl jsem v tom smysl,“ pokračuje. Dnes však ví, že je důležité najít pohyb, který člověka baví. On sám si našel zálibu ve veslování na trenažéru. „Jednou mě vzala paní tělocvikářka na závody trenažérů a byl jsem překvapený, jak mi to šlo. Díky mně jsme se z třetího místa dostali na první,“ říká s nadšením Vojta.
„Po postupu do republikového kola se mi podařilo to samé. A když můžu říct, že mám zlato z mistrovství republiky, je to něco úžasného. Hlavně mě to baví, což je na tom nejlepší,“ dodává Vojta.
V Olivovně byl Vojta celkem 3x.
„Když přijdete do kolektivu nových lidí, nevíte, co čekat, ale pro mě to bylo skvělé. Nejdřív jsem byl trochu ve stresu, ale musel jsem ho překonat. Miluju seznamování, takže jsem byl asi trochu ve výhodě. S jídlem jsem v léčebně nikdy problém neměl, vždy mi chutnalo a nikdy jsem tam neměl hlad. Každý si myslí, že při léčbě bude hladovět, ale to vůbec není pravda. První dny byly náročné, ale s hrdostí jsem to zvládl,“ popisuje léčbu Vojta, kterému bylo tehdy deset let. Dodává však, že se mu po návratu z léčebny nepodařilo váhu udržet.
V jedenácti letech následoval další pobyt v léčebně a Vojta na to má skvělé vzpomínky. Zpětně však říká, že mu chyběla motivace. Ta přišla až ve třinácti letech při jeho posledním pobytu v léčebně. „Tehdy jsem to vnímal jinak. Dával jsem pozor a poslouchal všechno, co nám říkali o stravování. Snažil jsem se to dodržovat i doma. Pár měsíců mi to vydrželo, ale ve čtrnácti letech přišla krize a opět jsem na to začal kašlat,“ pokračuje Vojta.
Po osmi měsících se ale opět rozhodl s tím začít něco dělat, protože se necítil dobře.
Vojta poskytl rozhovor také časopisu Flowee.cz a celý příběh si můžete přečíst zde:
https://www.flowee.cz/zdravi/14577-v-osmi-letech-vazil-temer-80-kilo-svuj-boj-s-obezitou-nevzdal-a-dnes-vypada-skvele
Fotogalerie
